Moc, kterou má přizpůsobení nad nezávislostí. Když se přizpůsobení stane něčím jiným než obranným a ochranným mechanismem, který se nastartuje, když je náš život v nebezpečí. Jak rozlišit, kdy se přizpůsobujeme a kdy jsme naopak přirození a navzájem spolupracujeme.

Mít odvahu změnit své myšlení.
Jak na určitou dobu myslet jinak, i když nám to možná připadá divné a vnímat, jak je příjemné přestat se držet toho, na co jsme zvyklí, neboť nás to zároveň omezuje. Chování a jednání, které vychází z toho, co je člověku vlastní, nikoliv z toho, jaká role se od nás očekává... Jak pěstovat morální odvahu.

Jak někdy pohlížíme na to, co je zdravé, jako na něco nežádoucího a nezdravého, co často potlačujeme a trestáme.

Jak pohodlnost, hodnocení a diagnózy udělají život chudým, místo toho, abychom se na něj dívali jako na přirozeně bohatý, se všemi nepohodlnými, zato však živoucími procesy, které v něm probíhají.

Ideál dnešní doby: rychle, efektivně a lehce, aby byl člověk šťastný a zbyl mu ještě čas pro sebe.

Různé hodnotové systémy na sekundární rovině (náboženství, společnost, ekonomika atd.), a vlastní výchozí bod (reference) v nás. Vnímání celého světa i sebe samých jako fenoménu, tedy něčeho, co je, aniž bychom měli potřebu to hodnotit.

Socializace a komunikace jako prostředek k navázání kontaktu a hledání styčných bodů. Naproti tomu vnímání rozdílu, jak spolu mluvíme, když žijeme ve stejném primárním poli.

Co pro mě osobně znamená komunikace v každodenním životě a čemu chci lépe rozumět?

Vidět vlastní vzorce, které nás určitým způsobem řídí a my přesně nevíme proč. Poznat, co nám v našem chování je a co není k užitku. Podívat se, zda neexistuje jiný možný způsob našeho chování.

Smířit se s tím, že je náš život nedokonalý. Tím získáme možnost poučit se ze všech chyb – zejména z těch vlastních – místo toho, aby nám způsobovaly konflikty. Vnímat jako dar a nikoliv jako zátěž, když nás někdo potřebuje nebo žádá o pomoc.

Kontext a hodnocení, které beze slov vkládáme do našich komunikačních polí. Jak se změní zmíněné hodnocení, když se zbavíme předsudků a odsuzování. Umění být spokojeni s vlastní nedokonalostí, brát sebe i všechny ostatní takové, jací jsme, brát život takový, jaký je.

Komunikační pole – jakým způsobem řídí komunikační pole naše vědomí a názory ostatních. Jak se vymanit z přizpůsobení navzdory tomu, že to bude bolet a jak se nestat obětí pohodlnosti. Jak rozšířit své komunikační pole. Jak neutralizovat emoční náboj v komunikačním poli. Význam a maska naší identity.

Uvědomit si vlastní slepé skvrny a skutečnost, že se v životě řídíme scénáři, které byly vytvořeny v rané fázi našeho života.

Co je vnitřní náboj, díky kterému se vnější problémy zdají neřešitelné, neboť nás drží v zajetí našich představ o tom, jak mají věci být.

Jaké to je, být závislý na názoru a myšlenkách druhých a tím se dostávat do konfliktu s tím, jak sami vnímáme jednotlivé fenomény nebo co si o nich myslíme. Soupeření o to, čí hodnocení má platit. Znevažování a co to znamená. Pořadí a hierarchie. Nespravedlnost, pojetí spravedlnosti a pomsta. Smířit se s tím, že je náš život nedokonalý. Tím získáme možnost poučit se ze všech chyb – zejména z těch vlastních – místo toho, aby nám způsobovaly konflikty. Vnímat jako dar a nikoliv jako zátěž, když nás někdo potřebuje nebo žádá o pomoc.

Myšlenkové chyby a jejich proměna na základě primární reference v nás. O předsudcích, nedokonalostech a jejich následném hodnocení, které nás přivádí do vnitřního konfliktu se sebou samými. Umění odstranit obraz o skutečnosti, který opravdové skutečnosti neodpovídá. Jak nechat odejít pocity, které souvisejí s výše zmíněným obrazem o skutečnosti a jak vydržet nastalou prázdnotu, která může být plná smyšlených představ a podivných obav.

Jak zprostředkovat povědomí o primární rovině života … A o obráceném zákonu lásky. Jaké to je, dostat dárek v podobě toho, že dokážeme pomoct druhým, aniž bychom sami o tento dárek přišli. Jaké to je, mít užitek z toho, že přispíváme k pohodě druhých, aniž bychom pro to museli něco obětovat. Jak se nenechat zmítat emocemi při projevování soucitu s druhými.